Od brtnictví k úlům
Nejstarší doklady o chovu včel pocházejí Egypta z období cca 4 tisíce let před naším letopočtem, kde včely chovali v hliněných úlech válcovitého tvaru. V Evropě byl med nejdříve odebírán divoce žijícím včelstvům v dutinách stromů takzvaných brtích. Brtnictví však prošlo od pravěku znatelným technologickým vývojem a tak v druhé polovině 18. století vznikly ve Francii první dělitelné úly. Tento systém včelaření se rychle rozšířil po celé Evropě.
Tachovský úl
Včelaření lépe, rychleji a snadněji
V USA roku 1851 Lorsin Lorenzo Langstroth představil světu nástavkový úl vlastní konstrukce, kterým udal směr pozdějšímu vývoji příbytků včel ve velké řadě zemí světa. K nám se myšlenky o Langstrothech dostaly ke konci 19. století. Výsledkem diskusí, které vyvolaly, bylo schválení jednotné rámkové míry 39 x 24 cm na sjezdu včelařů v Brně roku 1904.
A právě nově uznaný standard a český důvtip daly vzniknout Tachovskému úlu. Ten byl zaveden kolem roku 1965 na Státním statku Tachov. Jeho základem byl univerzální uteplený nástavek na devět rámků míry 39 x 24 cm. Úl byl svou konstrukcí nejen vysoce funkční a praktický, ale hlavně kompatibilní s jinými včelařskými výrobky na trhu, což umožnilo tachovské včelí farmě vyrábět včelařský materiál a pomůcky i pro širokou veřejnost. Státní statek Tachov provozoval s tachovskými úly rozsáhlá včelařská kočování k plodinám a do lesů za medovicovou snůškou. Jeden pracovník byl schopen při návštěvě stanoviště obsloužit až čtyřicet úlů. Praktické zkušenosti tachovského včelaření byly posléze publikovány a velmi pozitivně ovlivnily způsob včelaření českých včelařů.
Zpět do muzeaSledujte nás
na Instagramu
Objevte svět Tuzemáku Objevitele na sociálních sítích. Novinky,
soutěže a užitečné informace.
A nezapomeňte nás označit
#tuzemakobjevitel
