Nastal rok 1827. Tehdy se v království českém objevilo zvláštní oradlo, které znamenalo převrat v tisícileté historii tohoto nejdůležitějšího a nejpotřebnějšího nářadí. Jeho vynálezci přišli na zdánlivě jednoduchou myšlenku. Hák byl upraven tak, aby půdu nejen rozhrnoval a kypřil, ale i převracel, mísil a drobil. Jenom rozdrobená půda je totiž zárukou vysoké sklizně.
Kdo byli vynálezci ruchadla Václav a František Veverkovi? Pocházeli z Rybitví u Pardubic a žili jen pár domků od sebe. Když se sedlák František v roce 1823 ženil, zapomněl prý vrchnostenské povolení k sňatku a musel pro něj uhánět na koni 14,5 kilometrů tam a zase zpátky a to byl studený leden. Začal hospodařit a poznal, jak je obtížné orání půdy. Snažil se všemožně vylepšovat nářadí. Už jako mladý zkonstruoval fukar, oddělující zrno od plev. Jeho fukary se používaly ještě padesát let po jeho smrti. Jako hodinář samouk spravoval v celé vsi i hodiny.
Myšlenkou sestavit pluh se zabýval dlouho. Zašel do kovárny za bratrancem Václavem a radlice dostala tvar stočeného prohnutého válce. Hloubka orby se dala seřizovat na hřídeli. Aby radlice držela směr, a na to přišel praktik kovář, vznikla pevná ližina, která doslova lízala půdu a radlice se nevychylovala. A vynález byl na světě.
Zpět do muzeaObjevte svět Tuzemáku Objevitele na sociálních sítích. Novinky,
soutěže a užitečné informace.
A nezapomeňte nás označit
#tuzemakobjevitel